prolog

6. dubna 2008 v 21:47 | Stesii |  -*Harry Potter a moc země*-
Tkže aojky.....tohle je moje první povídka.....
"AVADA KEDAVRA!" vyslovil až moc známý hlas kletbu smrti.
Harry odevzdaně sledoval zelený paprsek nesoucí konec jeho života: radosti , přátelství, lásky, podpory, odpuštění, pocitu viny,zrady, strastí , starostí , bolesti a utrpení jak duševního tak fyzického. Těžko říct , jaké je horší. A smrti. Hlavně smrti.Tato přemíra pocitů za tak krátkou dobu ho neuvěřitelně vyčerpala. Možná měl sílu vzdorovat. Před rokem, před měsícem, týdnem, včera....před hodinou...před 15 , možná 5 minutami. Ale teď už ne. Něco jako by ho něco donutilo poddat se smrti. Nemohl už nic dělat ani kdyby chtěl.
Cítil se naprosto prázdný. Neviděl žádný filmový pás přehrávající jeho až příliš krátký smutný život, který takto uboze končí...
Zelená......všude okolo jeho těla....okolo jeho duše. Drží ji ve svých kleštích. Nemůže se hnout. Prostě to nejde. Pomalu se smiřuje s tím, že ho takhle bude držet roky.
"Existuje po smrti čas? Tímhle to opravdu všechno končí? Nic víc? Jen samá zelená? Barva kletby smrti.Barva mých očí? Barva očí mé matky. Proč mi tahle historie nedá pokoj ani po smrti? Sakra..........Proč jsem to schytal všechno já? Nebyl jsem nikdy ničím výjimečný , i když mi to všichni kromě Snapea říkali. A kde jsem teď? Co je na tom výjimečného?"
"Všechno." ozvala se prostá odpověď z prostoru. Vzápětí zelená pohasla.Najednou se jeho mysl odtrhla od jakéhokoli přemítání o životě, osudu smrti i od toho záhadného hlasu.
Ticho ho celého naplňovalo. Veškerá tma , která na okamžik vystřídala zelenou se začala vstřebávat do rudé záře ohně.Když červená barva zaplnila prostor okolo něj, začala prostupovat skrz jeho "tělo". Postupně se do něj vpíjela až s ním zcela splynula.
Harry nemohl myslet na nic jiného než na spalující žár v jeho nitru. Ovládal ho a zároveň jím byl ovládán.Do červeného ohně se začala odněkud připojovat modrá záře vody. Životodárné tekutiny neustále přibývalo až dorazila k Harryho duši momentálně planoucí rudým plamenem. Oheň se s vodou proplétal a obojí bez jakékoli změny mizelo v lidské postavě, která se teď člověku podobala pouze tvarem.
Okolo Harryho se začal zvedat větrný vír .Tornádo, které by ho za normálních podmínek zabilo ho nadzvedlo několik metrů nad zem. Roztáhl ruce, vítr procházel jeho tělem a Harry ho pohlcoval.
Vše se zastavilo a vír ustal.
Harry postupně dopadal na zem do trávy. Byl by se vsadil , že tam předtím nebyla. Začala prorůstat jeho tělem spolu s kořeny , hlínou a kusy skály, které jako by se právě vytvořily z ničeho - stejně jako oheň, voda a vítr.....
Opět modrá, ale tentokrát ve formě blesku, obrovského výboje elektřiny narazila do mladíkova už tak velmi neobvyklého těla. Všechna energie byla pohlcena stejně jako všechno světlo. Nastala opět klidná a tajemná tma.
* * *
Vzbudil se. Nevěděl kde je ani co se s ním dělo před několika hodinami. Lépe řečeno , nepamatoval si skoro nic.
Jako ve snu se postavil na nohy. Jediný pohled na ně ho navrátil do reality.Jen neveřícně vykulil oči.
Strašně by ho zajímalo, odkdy má průhledné nohy, které jsou vyplněny vírem vody , ohně, a nějakého divného do modra zabarveného plynu, to všechno doplněno podivnými zelenými proužky připomínající kořeny a trávu. Aby toho nebylo málo, občas tím vším proběhl nějaký ten výboj elektřiny.
Prohlédl si i vzbytek svého těla . Obrysy mělo úplně normální až na to , co bylo vidět uvnitř. Jak už stačil vypozorovat , sem tam se mu břichem prohnala nějaká ta vlna protkaná mini blesky a následovaná ohněm. Jediná změna oproti tomuto zaběhnutému " normálu" byli dlaně a chodidla. Pravá dlaň připomínala moře ale byla v ní sladká voda, která se dala bez potíží pít, i když to Harry vůbec nepotřeboval. Na levé dlani neustále hořel malinký plamínek, který se zvětšoval na jeho přání až do dvoumetrové výšky. Levé chodidlo naplňovalo malinké tornádo různě se otáčící a rotující.Pravé chodilo bylo z hlíny, vyrůstaly z něj kořínky a v klenbě dokonce nějaké kytičky. Když pomyslel na to , jak asi voní, k nosu se mu donesla vůně fialek a nějakého tropického ovoce.
"To už mi asi nohy smrdět nebudou"
, pomyslel si s úšklebkem.
Celkem se děsil toho , jak asi vypadá v obličeji. Chtěl se na sebe podívat a tak se poprvé pořádně porozhlédl po okolí.
Nacházel se na nějaké louce se spoustou rozmanitých květin od těch nejobyčejnějších až po doposud neobjevěné roztodivné druhy. Plácek byl v trojúhelníkovém tvaru. Na jedné straně klasický smíšený les, na té druhé prales a místo třetí moře s nádherně průzračnou vodou a asi čtyřmi metry široké pískové pláže. Uprostřed palouku na kterém se nacházel se blištila studánka s čirou vodou.
Bylo tu nádherně.Dříve neměl moc času vnímat krásu přírody, ale takové okouzlující místečko , jako je tohle k tomu přímo vybízelo. Měl chuť skákat čistou radostí. Odrazil se nohama od země , vyskočil a čekal zase prudký dopad na zem , ale nestalo se tak. Zůstal ve vzduchu a vznášel se do čím dál větší výšky, stal se něco jako jeho součástí, gravitace teď pro něj neexistovala. Sice si toho všimnul až teď, ale už při odlepení chodidel od země se jeho tělo začalo měnit.
Získalo barvu vzduchu , takže bylo téměř průhledné, skoro neviditelné. Vlnky prohánějící se s ohněm a blesky jeho tělem protkaným kořínky nahradily jemné poryvy větru podobájící se hmotě v mysláce a několik tornád.
Na okamžik se zahlédl ve studánce jako v zrcadle. Vlasy které uviděl byly jen asi metr dlouhými bezbarvými pramínky povlávajícími v neexistujícím větru. Jen oči byly pořád stejné a nezměniny se oproti tomu , když stál na zemi.. Skládaly je ze čtyř barev. Bělmo mělo trochu namodralou barvu podobnou eletrické záři, první a nejtenší kruh duhovky byl zelený, ve druhém jako by se přeléval oceán, takže střídal tmavě a světle modrou a kroužek nejblíže černé panenky byl ohnivě rudý stejně jako v něm planoucí plamínky . Na Harryho tváři se zračil nekonečný údiv a překvapení, který se vzápětí změnil na blažený ůsměv.
Cítil nekonečnou sounáležitost s větrem a vzduchem. Tato pouta se mu zdála mnohem pevnější než jakýkoli vztah k lidem. Jako by nikdo jiný kromě něj a přírody nikdy nebyl.
Vznášel se několik metrů nad zemí.Pomalu se blížil nad koruny stromů. Kdyby se trochu natáhl, mohl by spatřit to , co je za nimi, ale ještě se mu nechtělo. Čekal, až ho tam větřík vynese sám.
Zavřel oči. Opravdu si ten pocit užíval. Bylo to osvobozující a ani náhodou se ten pocit nedal srovnávat s letem na koštěti nebo testrálovi...
Už mu zbívalo jen otevřít oči a spatřit horizont. Nechtěl se už déle napínat a tak je pomalinku otevřel a …...nic. Jenom tma a pod ním nějaká světýlka. Docela ho to vyděsilo, zvlášť když si uvědomil že na něčem sedí , není to zrovna moc pohodlné, mrznou mu ruce, jeho tělo je zase normálně lidské a to Něco právě zamávalo obrovskými černými křídly a začalo prudce klesat dolů k těm světýlkům.
Měl co dělat , aby se udržel. Za sebou uslyšel dva výkřiky.
Zděšeně si uvědomil, že jeden patřil na stoprocent Hermioně a ten druhý Ronovi. Z narůstajícím pocitem strachu si domyslel , že to , na čem sedí je testrál a přibližující se světýlka pod ním jsou londýnská.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Glacier Glacier | Web | 7. dubna 2008 v 12:13 | Reagovat

Děj je zajímavý, ale ta barva písma je trošku blbá. Blbě se čte a musel jsem si to označit, aby jsem to přečetl. Dále, jsem si všiml, že tam máš trošku chyby v čárkách (všiml jsem si abysence dvou ;) ).

2 zzbazza zzbazza | 7. dubna 2008 v 13:53 | Reagovat

Mno ja si myslim zze by to mohlo byt dobre...zzalezzi na tom jak budes pokracoavt.. :) a nejaka cerka mi ani nevadi, ja nepisu zzadne ;)

3 zzbazza zzbazza | 7. dubna 2008 v 13:54 | Reagovat

ale ta barva je fakt celkem hrozzna...:(

4 Stesii Stesii | 7. dubna 2008 v 14:13 | Reagovat

tk co? lepší?? :)

PS: mooc dík za komenty a ty čárky....možná to opravim, když se mi bude chtít:D

5 Glacier Glacier | Web | 7. dubna 2008 v 17:24 | Reagovat

No...pokud ty chyby neopravíš, tak tě můžou oglosovat ;) (nebo tě nakonec oglosuju já :P )

6 Lupus Lupus | 7. dubna 2008 v 20:21 | Reagovat

je to zajímavé

7 Lajheril Lajheril | Web | 7. dubna 2008 v 21:22 | Reagovat

A zase Ledíček:D. Jak už jsem říkala Stesii, je to dobré. A já s čárkama atd.. jsem na tom mnohem hůř, řekla bych.:-)

Takže klid, ledík má prostě dokonalé povídky a tak chce dokonalost i kolem sebe. Není to žádná hrůza:)

A jaká byla barva písma? Jiná? Mě to jde přečíst krásně...

8 Glacier Glacier | Web | 7. dubna 2008 v 22:10 | Reagovat

Lajheril: co?!já  a mít dokonalé povídky?Kde?:-D Kde si mi je schovala?! :D

9 Glacier Glacier | Web | 7. dubna 2008 v 22:11 | Reagovat

Lajheril: A barva byla jiná...ta je teď...vyhovující (až na mou averzi k růžové, ale tu nikomu nevnucuji:D)

10 Polgara Polgara | Web | 13. dubna 2008 v 16:34 | Reagovat

No teda, máš moji poklonu. Děj je dobrý, jenoom název myslím už někdo někdy použil, ale teď si nemohu vybavit kdo.

Jinak mi trochu vadí úprava textu a tu a tam máš překlepy a chyby, ale věřím, že se to časem zpraví

11 Pajuška Pajuška | Web | 14. května 2008 v 17:05 | Reagovat

Přečetla jsem jen kousek prologu, ale zapůsobilo to na mě, takže si teď tisknu nějaky první čtyři kapitoly. Přečtu si to teď v autě na cestě prostě pryč, a až se dostanu k pc, tak ti to pěkně okomentuju. :o)

12 moncakovinka moncakovinka | 18. července 2008 v 21:06 | Reagovat

Juuu ten popis souladu se mi moc líbil..4 živly....Pěkné...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama