5.kapitola

9. května 2008 v 23:55 | Stesii |  -*Harry Potter a moc země*-
tkže, tady máte další kapitolu, přidanou na poslední chvíli, řekněme za 5 minut 12.
Věnuji jí Sue za její hezké komentáře. Další kapitolka zde přibude tak za 14 dní, ovšem jen pokud splníte limit 12 komentářů.
Autorovi či autorce nejoriginálnějšího komentu věnuji další kapitolu, ovšem nečekejte ji nijak brzy.
Yours Stesii

"Takže jak už jsem ti říkal, v tomto světě nemůže žít žádný obyčejný tvor, jako je člověk, ať kouzelník nebo mudla, pro nás je to jedno a to samé. A já, jakožto správce tohoto malého městečka a té skládky, na které jsem tě objevil, musím dávat pozor na to, aby se sem skrz nedostal nikdo Nižší." začal s vysvětlovaním pravidel Christián. S neutrálním, možná i trochu zaujatým výrazem hleděl na Harryho a očekával jeho reakci.
"Jaký je rozdíl mezi někým Nižším a Vyšším nebo jak?" zeptal se Potter.
"My Vyšší jsme byli stvořeni samotnou Matkou Zemí. Nižší byli stvořeni námi. Nemáme čas na to, abych ti mohl vysvětlit všechno pořádně dopodrobna, takže to jenom rychle shrnu. My Vyššší jsme na tomto světě žili asi přes dva miliony let, spolu s rostlinami a živočichy, jako máte ve vašem světě. Po jisté události, která je velmi složitá na vysvětlování, nám byly uděleny Dary. Dary nám poskytla sama Matka. Darů bylo opravdu hodně, převážně schopnosti a dovednosti do té doby nevídané. Každý z nás dostal jeden Dar , tedy jednu vyjímečnou schopnost. Postupem času jsme se je naučili využívat a předávat naše umění svým potomkům, kteří Dary dědili a tím se naše rasa zdokonalovala. Oba rodiče totiž měli každý jeden Dar, jejich dítě ale zdědilo oba dva. Takže jak šel čas, bylo úplně normální, aby každý z nás měl minimálně dvacet Darů.
Ovšem, nemohlo to být tak jednoduché. V době velkého rozkvětu a neustálého vývinu našich schopností, se začali objevovat Neobdaření. To byli všichni jedinci, kteří neměli žádnou schopnost, nebo je nemohli využívat. Nikdo nevěděl, jak se to mohlo stát, ale Neobdařeným stále přibývalo. Začali odvrhovat všechny, kdo měli to, co oni nikdy mít nebudou, tedy Dary. A jak už to tak bývá, došlo k vyhrocení sporů, ale ne válkou, jak by jste to udělali vy, lidé. My Vyšší jsme se všichni spojili a za pomoci těch nejsilnějších a nenadanějších znás jsme vytvořili svět, ve kterém žijete vy. Měli v něm žít všichni Neobdarovaní a měl zavládnout klid. Jenže nastal první problém hned po několika letech, kdy se některým neobdarovaným začaly rodit děti s takzvanou Magií."
"Takzvanou Magií? Ty vaše Dary byly taky svým způsobem magické schopnosti."
"Mezi Dary a Magií je spousta rozdílů, které možná časem pochopíš. Ale budeš to muset udělat ty sám, nikdo ti radit nebude. I když pochybuji, že by ses to někdy měl šanci dozvědět. Ale teď dál. Ty narozené děti byly, jak jistě tušíš, první Kouzelníci. Svou Magii ale neuměli ovládat a trvalo celá staletí , než se to naučili a vytvořili si hůlky a speciální zaklínadla."
"Nechápu. Jaký problém měl nastat?" vyslovil Harry svůj dotaz, nad kterým už chvíli přemýšlel.
"Měli jsme strach. Strach z toho, že se oni kouzelníci a mágové pokusí ovládnout náš svět. Neznali jsme jejich sílu, nevěděli jsme, co dokážou. Proto jste se radši odpojili.Do té doby jsme byli ve spojení a míru, ale naše obavy tomu učinily přítrž. Oddělili jsme se a dál rozvíjeli naše schopnosti, stejně jako kouzelníci ve svém světě." Chris domluvil, ztěžka vydechl a napil se vody ze své sklenice. Harry vycítil, že jeho vysvětlování tímto považuje za uzavřené, ale to rozhodně nebylo.
"Ale to určitě není vše. Proč tak lpíte na tom, aby se sem nedostal žádný kouzelník? Kvůli čemu jsi mě chtěl zabít? Snad ne proto, že se mě bojíš!" Vychrlil na svého společníka hned několik otázek, rozhodnutý z něj odpovědi vymámit za každou cenu.
Chris se zatvářil nepřístupně. "Svůj slib jsem dodržel. Seznámil jsem tě s tím základním a nemáš právo mě tady zpovídat."
To Pottera dopálilo. "Jak se opovažuješ tvrdit , že na to nemám právo! Chci vědět, proč ses mě snažil zabít a mimochodem bych také rád věděl, jaktože se ti to nepovedlo, i když ses hodně snažil!" vyletěl Vyvolený na muže před sebou, vzteky se postavil a omylem shodil několik křehkých věcí ze stolu.
Hned, co převážná část věcí, co byly původně na stole, dopadla na podlahu, poznal Harry, že tohle bylo moc i na Chrise. V zápětí mu to potvrdila jeho slova.
"A dost!" zvýšil hostitel hlas a taky se postavil. Luskl prsty a zmizel stůl i s celou snídaní i střepy na zemi. Oba muži teď stáli naproti sobě v úplně prázdné místnosti. Oba byli rozčilení na nejvyšší obrátky a vzduch kolem nich jiskřil magickou energií, která z nich vycházela.
Pro mladšího z nich se jakoby zastavil čas v momentě, kdy po něm rozzuřený Chris hodil něco lesklého. Ta věc zpomaleně letěla směrem k Harrymu, který byl ztuhlý šokem z náhlého útoku. Na poslední chvíli se prohnul v pase dozadu a hlavu sklonil na stranu. Ta věc ho minula o několik centimetrů a narazila do stěny, která začala ihned černat a praskat. Po několika vteřinách se jí část sesunula k zemi a tam se úplně rozpadla na prach. Ve zdi zůstala jen černá díra velikosti dospělého člověka.
Hned jak to Potter zpozoroval, chtěl vyslat nějaké kouzlo na Chrise, ale nepodařilo se mu to. Neměl hůlku. Ani se nestačil pořádněvzpamatovat a už na něj letěl kužel modrého světla. Na poslední chvíli se mu vyhnul tím, že se přitiskl k podlaze. Hned potom se ale musel odvalit na bok, protože na místo, kde ještě před chviličkou ležel, dopadla sprška lesklých, jakoby skleněných šipek. Nárazem na tvrdý mramor se všechny roztříštily na malinké střípky a ty se rozletěly do všech stran.
Potter schytal plný zásah do obou rukou, jak se jimi snažil ubránit obličej. Zasyčel bolestí a s nečekanou elegancí vyskočil na nohy, čímž s vyhnul dalším létajícím šipkám. Zmateně se rozhlédl kolem sebe, protože nikde neviděl svého protivníka. Otočil se kolem své osy.
Hned jak dokončil otočku se mu po celém těle zakously do kůže ony skleněné šipky. Vykřikl překvapením a šokem z náhlé bolesti. Celé tělo měl jako v ohni a nevnímal nic než bolest. Další dobře mířený paprsek modrého světla ho uvrhl do sladkého bezvědomí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Klikněte , že jste tu byli

Here!

Komentáře

1 Simple Simple | Web | 10. května 2008 v 7:56 | Reagovat

pekná kapča...môžme sa spriateliť...

PS: Dúfam, že ti tu pribudnú tie komenty čo najskôr:)

PPS: A už mi tam začína chýbať Rokfort a jeho obyvatelia:(

2 Pheobe Pheobe | Web | 10. května 2008 v 8:50 | Reagovat

Moc hezký :) doufám, že se to všecho vysvětlý. sem napnutá k prasknutí :)

3 Narnenlos Narnenlos | Web | 10. května 2008 v 12:01 | Reagovat

zajmavý, vopravdu, že jo, tak donem další kapitolu

4 imnetet imnetet | 10. května 2008 v 13:26 | Reagovat

ts takto ukončit,ale moc good kapča

5 elbeteh elbeteh | 10. května 2008 v 13:29 | Reagovat

pěkný jen tak dál

6 Sue Sue | Web | 10. května 2008 v 16:26 | Reagovat

Ahojky,

moc děkuji, že jsi tuto kapitolu věnovala mně. :-) Snad to s těma "Barbínama" nebude tak hrozné. Třeba tak jenom vypadají... Jinak... Povídka se mi moc líbí. Je čím dál zajímavější. :-) Těším se, až bude další kapitola. Chudák Harry, jsem zvědavá, jak to bude pokračovat. :-) Už se nemůžu dočkat... :-D

Měj se...

7 Tamia de Moon Tamia de Moon | 10. května 2008 v 19:50 | Reagovat

Um... Ano, tak tohle mělo život. Mladý... těžko říct co je zač... nepřestává udivovat. Pouze mne zaráží Christianova neochota odpovídat na otázky, ovšem to pouze přidává příběhu nový, trochu tajnůstkářský nádech. Jsem zvědava, zda další kapitoly trochu přiblíží složitý svět Vyšších, či se zjeví mnohé podrobnosti vztahu obou světů.

Jestliže však hodláš pokračovat tímto způsobem, jsem nucena tě upozornit, že mnozí autoři již píší o velice podobném námětu, přinejmenším úvodní kapitoly se od jejich děl nijak výrazně neliší. Ovšem, nesmím opomenout fakt, že tento text je dle mého názoru čtivější, než ona.

8 clowers.K clowers.K | 11. května 2008 v 21:33 | Reagovat

Paráda, tak to už se nemůžu dočka, další kapitolky, na tvůj blog  jsem narazila teprv dneska.

9 Lusi Lusi | Web | 12. května 2008 v 18:20 | Reagovat

moc pěkný,proím rychle další už se nemůžu dočkat

10 imnetet imnetet | 13. května 2008 v 20:35 | Reagovat

no ľudia komentujte ete sme nesplnili limit

11 Lajheril Lajheril | Web | 14. května 2008 v 18:38 | Reagovat

BÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ

Měla jsem napsanej takový krásný a dlouhý komentář a ta kravina( jinak řečeno počítač) to nějak vymazala nebo já nevím! Prostě najednou to nebylo:D! Bé. Mno nic, už se s tím patlat nebudu, i když by sis to určitě zasloužila. Sorry, že píšu koment až teď, ale nějak nebyl čas :(. Mno nic. Kolik je tu komentářů? se mnou to bude 11?

Jéžiší, to ještě jeden. Tak šup, kdo ho napíše? *mlsně e rozhlíží kolem, koho ´by na to navedla*:D

Každopádně kapitola byla krááááásná a taky nevím, jestli je ´Harry Harry. Takže šup sem s další kapitolou, už se na ni nemůžu dočkat.

a sorry za tak zkomolený komentář, který nemá hlavu ani patu. Nevá. To dáš... budeš muset. Ale stejnak, ty mluvíš v podobných kódech ( chachacha =DD ) takže tomu budeš rozumět.

Lajheril

12 Libor Libor | 15. května 2008 v 0:20 | Reagovat

Pěkná povídka... Už se těším na další kapču... :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama