6. kapitola

16. května 2008 v 7:23 | Stesii |  -*Harry Potter a moc země*-
nonono, tk aby jste neřekli, tak jsem napsala další kapitolku, jen menší upozornění...nečetla jsem si ji po sobě, tkže na to berte ohled..............
kapitolku věnuji všech co komentovali tu minulou (žádný z vašich komentů nebyl nijak originální :D)
nebudu dávat limit ale podle počtu komnetů přidám kapitolku, tak se podle toho chovejte :)
yours Stesii

Seděl právě ve velmi staré knihovně v domě svého dlouholetého přítele. Stálo ho hodně přemlouvání , aby se mu dostalo příležitosti nahlédnout do drahocených svitků a spisů, které se předávali tradičně z generace na generaci.
Právě se dostával k pointě legendy, která ho velmi zaujala a chystal se posunout si pergamen blíž k očím, aby mohl lépe vyluštit runové písmo, kterým byl příběh napsanán. Byl napjatý a zcela ponořený do čtení, ze kterého ho ale neustále rušil divný pocit. S povzdechem odložil svitek na stůl, už tak notně se prohýbající pod tíhou knih, které sem on sám po dobu dvou dní, kterou zde strávil studováním a hledánim v knihách, naskládal. Jednou rukou si sundal své brýle a promnul si rukou oči. Najednou zpozoroval něco zvláštního na své levé ruce a zvedl ji, aby si ji mohl lépe prohlédnout. Zděsil se, když rozpoznal jemně zářící obrazec na své dlani. V další chvíli se vymrštil na nohy tak, jak by to o někoho jeho věku nikdo nečekal a dlouhými kroky se vydal ven z knihovny. Pouhým mávnutím ruky se před ním otevřely staré rozvrzané dveře a hned jak jimi prošel, sami se zabouchly až se zatřásl starobylý lustr a ze stropu opadalo pár kousků omítky. Pergamen s legendou , který onen brýlatý muž odložil na stůl, se sroloval a skutálel se ze stolečku dolů. Na zem ale nedopadlo vůbec nic, kromě kusů odrolené omítky.
* * * * * * * *
Když se Brumbál konečně dostal na ministerstvo kouzel, atrium zelo prázdnotou. Ale díky dlouholetým zkušenostem ve válce s Voldemortem dal na své instinkty a vydal se k výtahům. Pak se ale trhnutím zastavil. Něco tady nesedělo. Nikde nikdo. Kam se poděl Řád a Smrtijedi? Jistě , je docela pravděpodobné že bojují na odboru záhad, ale kdyby se boje odehrávaly někde jinde a on tady ztrácí čas, za který může někomu zachránit život?
"Fawkesi!" zovolal do plamenů v jednom z ministerských krbů. Asi o minutu později se zablesklo a fénix se usadil Brumbálovi na rameno.
"Příteli mohl bys mi říct kde se právě teď nachází Harry?" promluvil k Fawkesovi Nejvyšší divotvorce starostolce a nositel Merlinova Řádu první třídy.
"Je mi líto Albusi, ale rozhodně není na ministerstvu." sdělil Brumbálovi Fawkes.
"A jeho přátelé? A co Řád a smrtijedi?" jeho oči poteměly starostí. Co se u Merlinovi brady děje?
"Jeho přátelé a Sirius jsou u návštěvnického vchodu. Smrtijedy tuším někde pod námi, asi budou na odboru záhad, jak jsme předpokládali." zazpíval fénix a v jeho inteligentních očích, které nemá leckterý člověk, zajiskřilo.
"Jenom Sirius? A co ostatní z řádu?" nadzvedl obočí ředitel.
"Nejenom , oni jsou tam samozřejmě taky." odpověděl majestátní opeřenec na Albusově rameni.
"A smím vědět proč si jmenoval právě jen Siriuse a Harryho přátele?" starší muž podezřívavě pohledl na svého přítele.
"Sirius a studenti smrdí nejvíc, Moody se nepočítá a Lupina bych snad radši co se vůně týče..."
"To stačí," zarazil ho Brumbál a pobaveně se mu zablesko v modrých očích. "Radši mě přenes k nim."
"Jak poroučíš, pane." odpověděl uraženě Fawkes a v další vteřině bylo atrium zase prázdné.
* * * * * * * * * *
Hned jak se dvojice dostala do zatuchlé uličky, naskytl se jim pohled na testrály stojící u kontejnerů, dále pak na udivené tváře fénixů a na provinilé a ustarané studenty.
Jako na povel se všechny jejich pohledy stočili na právě příchozí. Nikdo z nich však nepromluvil.
"Dobrý večer. Mohli by jste mi někdo vysvětlit co se tu děje? A kde je Harry?" zeptal se již netrpělivý Brumbál.
Slova se ujala Hermiona, zvyklá pohotově odpovídat na tvechny otázkyx, které jí kdokoli položí.
"On Harry....já, teda my - my jsme mu chtěli jen pomoct, protože spadl při přistání na tamtom-" ukázala někam do uličky, kde tušila testrály, i když Brumbál je viděl na druhé straně uličky, "- spadl do tohohle kontejneru až úpolně na dně a my jsme se v tom nechtěli hrabat-" Sirius si při těchto slovech odfrkl "- a než jsme stačili někdo něco udělat, Lenka použila Evanessco." dořekla a když ostatní viděli, že nehodlá nebo nemůže pokračovat dokončil za ní Ron.
"A když jsme se podívali dovnitř, nebylo tam vůbec nic."
"To mi chcete říct že jste nechali zmizet Harryho Pottera nicoty?!" promluvil hrozivým hlasem Největší čaroděj této doby a několik slabších povah radši o krok ustoupilo.
Sirius se odvážil promluvit. "A nedá se s tím něco dělat? Není mrtví, že ne?" jeho hlas zněl jakoby z dálky. Všem pomalu docházela ta krutá pravda.
Albus se pomalu podíval do očí svého fénixe, stále usídleného na jeho rameni, jako by v nich hledal odpověď na svou jedinou a nejdůležitější otázku.
Fénix pomalu zakroutil hlavou na znamení, že ani oni už s tím nic neudělají. V tu chvíli , kdy Brumbál pochopil, začalo pršet. Bradavickému řediteli se v očích prohnalo tornádo pocitů. Za svůj předlouhý život viděl mnoho smrti, ale žádná ho nikdy nezasáhla jako tahle. Harry ne. NE NE NE! Opakoval si pořád dokola. Naprosto ho ovládl vztek na tento nespravedlivý život. Vzduch kolem něj se zavlnil a jeho oči teď šlehaly blesky. Těžko říct, ale možná vypadal hrůzostrašněji než Voldemort. Jeho vztek musel ven a on už věděl, kde si ho vybije.
"Vemte je ihned do Bradavic! Všichni je tam doprovodíte a nechci nic slyšet!Hned!" nemusel ani nic říkat, protože nikdo by se teď neodvážil mu odporovat.
Když Albus viděl, že se všichni přemisťují, in on zmizel v oslňující záři.
* * * * * * *
Objevil se přímo na odboru záhad a rovnou se vydal do místnosti s věštbami. Ještě než tam došel, zastavil se u dveří a zaposlouhal se. Po chvíli uslyšel tlumený hovor smrtijedů z vedlejší místnosti, která sloužila jako skladiště. I když byli dveře pečlivě zamaskovány, nedělalo mu žádný problém je najít.
Zaklepal. Hlasy utichly. Zaklepal podruhé a ani když se oni tentokrát nikdo neodvažoval otevřít. Jednoduchým mávnutím si otevřel. Naskytl se mu pohled na vyděšenou skupinku smrtijedů, snažících se najít jakýkoli jiný východ. Když se otevřely dveře a oni spatřili Jediného kouzelníka, kterého se Pán Zla kdy bál, polovina z nich se zasekla v půlce pohybu a ti služebně starší po něm ihned vyslali svá kouzla, převážně z černé magie. Ovšem všechna byla zlikvidována již za letu a Brumbál je začal pomalu ale jistě všchny do jednoho ničit, jako kdyby to byl jen otravný hmyz. Neměli šanci.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Viky Viky | 16. května 2008 v 16:32 | Reagovat

skvělá kapitolka, Brumbál se naštval... chudáci smrtijedi...

2 Anna Anna | 16. května 2008 v 19:52 | Reagovat

pěkný jsem zvědavá jak to bude pokračovat

3 Narnenlos Narnenlos | Web | 16. května 2008 v 20:52 | Reagovat

supr, že se tay kapitola objevila tak brzo, je to povedený, už se těšim na pokráčko

4 Lajheril Lajheril | Web | 16. května 2008 v 21:35 | Reagovat

Abys neřekla, že tě odbývám, píšu ti komentík hned po dočtení. :-) Celkem dobrý na to, že minulou kapču jsem obdařila svým ORIGINÁLNÍM komentářem až za několik dnů po tom, co se tu objevila. Každopádně je to velice pěkná povídka. Všechno, co se zatím odehrálo mě bavilo a nenašla jsem okamžik, kdy bych četla jen abych se dopracovala k další kapitole. Je to fakt úžasný a na to, že je to tvoje prvotina...páni!

Jseš skvělá! =D, ale ať té chvály není moc... TEN SONGFIC....pamatuješ?:D

5 Libor Libor | 16. května 2008 v 22:22 | Reagovat

pěkná kapča... mno, jsem zvědavý jak se Harry dostane zpátky... :o)

6 Sue Sue | Web | 16. května 2008 v 22:37 | Reagovat

Ahojky,

velmi mě překvapilo, jak se Brumbál naštval. Kapitola je báječně napsaná. Velmi se mi líbí. Má krásný, zajímavý a vžádném případě ne nudný děj. :-)

Měj se...

7 kapi kapi | 16. května 2008 v 23:15 | Reagovat

prima kapča

8 Teta Teta | 17. května 2008 v 15:19 | Reagovat

moc krasna kapitolka

9 rossy rossy | E-mail | Web | 17. května 2008 v 22:07 | Reagovat

naprosto senzační nemám, co víc dodat:)

10 Tamia de Moon Tamia de Moon | 18. května 2008 v 9:17 | Reagovat

Neřekla bych, že byly komentáře neoriginální... to čekáš, až to někdo tak kompletně okritizuje, až ti z toho půjde hlava kolem?

Jinak poměrně pěkná kapitola, jen mi vadí, že jsem nezjistila v tom "divném" světě nic podstatného, tudíž si dovoluji usuzovat, že to je ono pověstné ticho před bouří. Na tu bouři jsem poměrně zvědavá.

11 Stesii Stesii | 18. května 2008 v 9:50 | Reagovat

tamia de moon : originální komentář nerovná se kritika

12 rossy rossy | E-mail | Web | 18. května 2008 v 10:53 | Reagovat

ahooooj jo rada bych se s tebou spřatelila uz si te tam pridavam:)

13 Tamia de Moon Tamia de Moon | 18. května 2008 v 18:58 | Reagovat

Jak to píšeš mé jméno!? S dovolením. A napsat kometář dle tvého gusta... Jak se to dělá? Já prosazuji spontální vyjádření, ne slohové práce tři dny vypracovávané.

14 imnetet imnetet | 18. května 2008 v 21:31 | Reagovat

na**** brumla mlsám

15 Stesii Stesii | 18. května 2008 v 22:09 | Reagovat

co to žvaníš proboha? jaký slohový práce???? asi máš hodně silný brejle že neumíš ani číst.....já jsem napsala že originální komentář nerovná se kritika, jenže ty z toho zřejmě nechápeš ani jedno slovo. pro tvou velectěnou informaci může mít originální koment třeba 3 slova...ale pokud ti trvá slohová práce o 3 slovách 3 dny, prosím.....

16 Tamia de Moon Tamia de Moon | 19. května 2008 v 13:37 | Reagovat

Hm... skloňování se bere na prvním stupni. Asi mám chybný slovník, protože ten, co mám doma, tvrdí, že význam slova originální se shoduje s významy slov: zvláštní, nový, neopakovaný. Můj skromný záznamník pojmů zatím bohužel neobsahuje slova, kterými by se tvá povídka mohla popsat "originálně". A pochybuji, že na tom budou ostatní o mnoho lépe. (Předem se omlouvám všem, které jsem tímto výrokem urazila. Jsem si jista, že mezi lidmi, kteří nechodí na tuto stránku, se jistě najde někdo, koho jsem nyní neprávem takto hanlivě a nepravdivě nařkla.)

17 Stesii Stesii | 19. května 2008 v 14:42 | Reagovat

njn, tk ty ses kvůli tomu dokonce podívala do slovníku? to je opravdu potěšující, že se kvůli mě tak snažíš...navíc nechápu, proč ti tak strašně a nemožně záleží na pravopisu a podobných hovadinách, který stejně nikoho (kromě tebe ovšem) nezajímaj. rozhodně nemám žádnou povinnost psát spisovně jako slovník (jako ty) . povídky sice vypadají líp , ae psaní komentářů je úplně o  něčem jiném....jen tak mimochodem, podle toho jak kritizuješ a jak neustále buzeruješ (první komnetář možná měl nějaký efekt, ae když se to takhle opakuje pořád dokola a dokola) začínám si myslet, že si nějaká chudinka a tíhle způsobem si zvedáš seběvědomí. ovšem ráda bych tě upozornila, že já na to nejsem zvědavá.... a pokud je to jinak (.....ehm...podle tvých komentů je dost nepravděpodobná jiná varianta...), tak by mě zajímalo...jaký to má pro tebe smysl???

18 Tamia de Moon Tamia de Moon | 19. května 2008 v 15:00 | Reagovat

Žádný. Promiň. Mám ascendent Panny. Takoví lidé jsou prý puntičkářští. Omlouvám se. Obtížně chápu tvůj smysl pro originalitu.

19 rossy rossy | E-mail | Web | 19. května 2008 v 20:11 | Reagovat

ale děti nehadejte se tady:)

20 Stesii Stesii | 19. května 2008 v 22:36 | Reagovat

to rossy : :D:D:D

21 Tamia de Moon Tamia de Moon | 20. května 2008 v 21:00 | Reagovat

rossy: Adekvátní. Jsem na zdejší poměry mladičká.

22 kaka kaka | 25. června 2008 v 16:40 | Reagovat

tož ale už bys fakt mohla pridat kapitolku (jestli nějaká bude) strašně dobře píšeš a já nemám co číst nemám co číst ááááááááááááááááááááá

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama