8. kapitola

22. července 2008 v 23:34 | Stesii |  -*Harry Potter a moc země*-
Já jsem ale na vás nějaká hodná, povedlo se mi totiž napsat další kapitolku. Snad budete spokojeni jak s délkou, tak s obsahem....limit je 12 komentů a kapitolku věnuji Moncekovince, než odjede pryč :D........s gramatikou je to jako obvykle...:D :P
ENJOY!
Yours Stesii

Potom, co Harryho zasáhl onen modrý paprsek, si všichni mysleli že je v bezvědomí. To ale nebyla tak docela pravda. Sice nemohl ovládat svoje tělo a ani nevnímal, co se kolem něj děje, ale jeho vědomí se soustředilo do jeho nitra. Jediné, co vnímal byli jeho vzpomínky a myšlenky, které ho už nějakou dobu v podvědomí zneklidňovaly a teprve teď se jim dostalo náležité pozornosti.
Jako první byla záhada jeho smrti a následného vrácení se do období jeho pátého ročníku. Co se s ním vlastně dělo po tom, co na něj Voldemort seslal Avadu? A co měla znamenat ta chvíle na tom zvláštním palouku? A kde je vůbec teď? Co je to za podivný svět Vyšších a jak se sem vlastně dostal? A proč se k němu choval Chris tak, jak se choval? Jaký je rozdíl mezi Dary a Magií? Spousta otázek, na něž odpovědi rozhodně z hlavy nevymyslí...a navíc, nemá cenu o tom momentálně vůbec přemýšlet. Chtělo by to si stanovit priority. A on věděl, že aby přežil, než se dozví řešení té spousty záhad, bude se muset snažit ovládnout sama sebe a svoji novou sílu, která je mimochodem taky obrovskou neznámou. Ale musí to zvládnout v co nejkratším čase. Zaprvé, aby se vůbec udržel na tomto podivném místě na živu, a zadruhé, aby přestal demolovat domy a ničit svoje okolí jakoukoli změnou svého psychického rozpoložení.
Jeho mysl, unavená neustálým hloubáním, se po chvíli začala ponořovat do sladkého spánkového oparu, ve kterém ho nic nebude trápit a pro tentokrát mu dájí pokoj i sny a noční můry.
***
Když se Harry probudil, ani se nedivil, že své okolí vůbec nepoznává. Ležel na podivném lůžku tvarovaném do podoby jakéhosi listu a i přikrývka, i když byla na dotek jemná a měkká, vypadala pouze jako obrovský list. V celém pokoji, vymalovaném jemně zelenou barvou, byla kromě postele jen jedna skříň, opět ve tvaru listu. Dřevo bylo nalakované na zelený odstín. Podlahu tvořili malé listové dlaždice, rozhodně ale nebyli obyčejné, protože na dotek hřáli a byly jemné jako samet. Stěna naproti posteli byla celá průhledná. Harry si původně myslel, že je to sklo, ale když k ní došel, přesvědčil se, že se mýlí. Byla to jakási naprosto průhledná hmota, které se ale při doteku zavlnila jako vodní hladina, když do ní hodíte kámen. Když se hladina ustálila, nebylo vidět nic jiného než moře, rozprostírající se až k obzoru. Nikde nic, jen voda a voda. Nutno dodat, že to byl opravdu úchvatný pohled.
To ale ještě nebylo nic proti tomu, co uviděl když se otočil. Nad jeho postelí visel obraz, který svou velikostí pokrýval skoro celou zeď. Zajímavější ale byl obraz sám o sobě. Byl na něm vyobrazen nějaký klasický trh , jenže se tu obchodovalo s Harymu naprosto neznámými věcmi i jídlem. A to všechno kupovali lidé. Nazí lidé. Všechny ženy byly opravdu krásné, stejně jako jejich štíhlé postavy, na muže se radši ani moc nedíval. Ale, co dělal proboha takový obraz v jeho pokoji? Opravdu musí být v úplně jiném světě, protože tohle jinak nebylo možné. Jak je vidět, jiný kraj, jiný mrav...mudlovské přísloví, které ale docela přesně vystihovalo situaci.
"Jenže co teď mám jako dělat?" zeptal se Potter jen tak do vzduchu, když už se půl hodiny procházel po pokoji a nemohl najít žádný východ.
Jistě, mohl by se přemístit, ale kam? Nic tady v tomto světě nezná, tedy kromě Chrisova domu , ale tam by rozhodně nebyl vítán a ani to nehodlal zkoušet. A taky pochyboval, že se dá přemysťovat ze světa do světa. Možná z dimenze do dimenze? Kdo ví co je to vlastně všechno zač.
Frustrovaně se opřel o stěnu. Jenže tak trochu zapoměl, že je to ta z té podivné hmoty a převážil se dozadu. Rozhodně se ale nedostal nijak daleko, protože asi po půl metru jakoby narazil na trampolínu a ta ho odrazila zpátky do pokoje takovou silou, že doletěl až na svou postel a tam se rozplácl jako žába.
"Hej! Tak to teda bylo něco..." zamrmlal si do matrace či co to vlastně bylo. Po té ihned vstal a znovu se postavil ke stěně a opřel se...
Asi po dvacátém přeletu pokoje ho to přestalo bavit a tak zůstal po dopadu prostě ležet.
***
* Přesně v tu samou dobu a několik pokojů dál*
"Tak jak se máš náš host, Arsene?" zeptal se elf sedící v ratanovém křesle a pozorující mořskou hladinu. Na sobě měl lehkou tuniku nebesky modré barvy. Měl hnědé oči a pod lopatky dlouhé blond vlasy. Jeho přívětivá tvář byla jako vždy klidná a vyrovnaná a v klíně držel svou oblíbenou dřevěnou a krásně zdobenou příčnou flétnu.
"No, právě se unavil skákáním do zdi a zřejmě opět usul." odpověděl pobaveně muž stojící za Tideovým křeslem. " Byl na něj opravdu dost dobrej pohled, když se vzbudil." řekl teď už se zřetelným pobavením v hlase.
"Vážně? Co dělal?" optal se se zájmem elf.
"No, nejdřív docela vyjeveně koukal kolem sebe, potom chvíli obdivoval strukturu zdi a pak divně koukal na obraz trhu, co mu visí nad postelí. No a pak se začal nudit, opřel se o zeď a ta ho vymrštila na postel. Tím se bavil další půl hodinu, než ho to omrzelo. A potom usnul." dokončil popis Harryho počínání Arsen.
"Je to velmi zvláštní mladík, tenhle Harry."
"Ano, to zajisté je. Teď se chová jako dítě a přitom u Chrise vypadal jako pořádný rváč. Popravdě, nevím, co si o něm mám myslet. Ale časem ho jistě poznáme trochu blíž." odpověděl stojící muž.
"On pro nás nepředstavuje hrozbu." řekl svým melodickým hlasem Tideus a zatočil si s flétnou v ruce. "Má velkou moc. Jeho aura to přímo křičí do okolí, jen on si toho ještě nestačil všimnout."
"Chceš mu s tím pomoct?" zeptal se trochu nedůvěřivě Arsen. Jak znal svého vládce, zastával heslo "pomoz si sám". Že by pro jednou udělal vyjímku?
"Nic jiného mi nezbývá. Nechceme přece, aby ve špatné náladě bořil celá města a zapaloval lesy. Nebo si představ vliv na bytosti v jeho okolí, kdyby se zamiloval" pousmál se elf, "to by vypukly hotové orgie," zasmál se.
"Je to zajímavá představa, ale máš pravdu, bude se muset naučit trochu ovládat. Ovšem jediný, kdo mu s tím může pomoci jsi ty, to dobře víš." odpověděl mu jeho společník.
"Moje Dary, které obsahují i schopnost naučit jsou mi i prokletím, stejně jako u každého z nás." usmál se trochu smutně Tideus. " Ale na druhou stranu by bude ctí učit někoho tak nadaného, jako je on. Nikdy jsem se nesetkal s nikým z Druhého světa, a to je mi hezkých pár let. Jediná bytost, která ještě pamatuje dobu, kdy se po této zemi proháněli neobdaření, žije někde v tomto moři..."
"Cože? Ona ještě stále žije? Myslel jsem, že jsou to pouze pohádky a dohady." nevycházel z údivu Arsen.
"Žije."
"To je všechno, co mi o tom povíš? Jak si tím můžeš být tak jistý? Nechci tě urazit nebo tak, ale-"
"Jednou jsem ji sám potkal. Byla přesně taková, jak píše Menirel ve své Kronice dělení světů. Je stará jako tento svět a já doufám, že mi bude dovoleno se s ní ještě jednou setkat. Je totiž stále někde tady a já cítím její přítomnost. Jediné v čem tě můžu ujistit je, že opravdu existuje. Je jen na tobě, jestli uvěříš mým slovům nebo si pomyslíš, že jsem blázen. Nebyl bys první a ani poslední." S těmito slovy uchopil elf svou flétnu pevně do rukou a vstal ze svého křesla.
"Nikdy bych tě nemohl považovat za blázna, Tideusi. Na to tě znám až příliš dobře. Promiň mi mou nedůvěru, ale je to takový zlozvyk, který jsem si vypěstoval za ta léta u Vyšších. Oba moc dobře víme, jak to chodí v takové společnosti, že?"
Tideus se zasmál upřímným smíchem. "Ano, ano. Jistě že ano, příteli. Jenom si nejsem jistý, jestli se hodí takhle to sdělovat všem okolo."
Arsen si provinile přitiskl ruku na ústa ve výmluvném gestu. I přes to však vypadal pobaveně.
"Nech toho, ty šašku." usadil ho Tideus, tváříc se ne zrovna vážně. Tihle dva se, jak bylo všeobecně známo, rádi chovali skoro jako puberťáci. "My jsme přece elita! Musíme se oba chovat co nejdůstojněji." poučoval dál elf s rádoby vážnou tváří. Popravdě ale měl co dělat, aby se nezačal nahlas smát.
"No nevím nevím, já rozhodně elita jsem, ale ty...dalo by se o tom polemizovat, co říkáš?" škádlil ho druhý muž.
"Teď bych se měl urazit, nemyslíš? Teda promiň, ty jsi dnes nechal mozek doma. Taky všechno zapomenu." oplatil mu Tideus.
"Nedivím se, nikdy sis nic nepamatoval," odmlčel se Arsen a předstíral usilovné soustředění. "Čím by to mohlo být? Že by proto, že máš hlavu děravou jako ten ubrus, když ses učil vyšívat? Byly v něm takové díry, že bys jimi prostrčil klidně i svoji hlavu." vrátil to elfovi Arsen i s úroky.
"Ty mi povídej něco o vyšívání. Lepší bylo, když ses ty učil háčkovat. Tvůj výtvor by se spíš hodil jako rybářská sít na kosatky, ty jediné by se děrami nedostali ven, i když kdo ví..." kontroval Tideus.
"Zase vy dva, vracíte se do dětských let?" ozval se příjemný hlas elfky, která právě vešla do místnosti. Byla velmi podobná Tideovi, ovšem s tím rozdílem, že měla modré oči a bílou tuniku.
"Fyrin, co ty tady děláš?" myslel jsem, že se vrátíš až mnohem později. Mělo to být asi tak," zamyslel se elf, "za minutu?"
"Nech toho!" ohradila se se smíchem elfka. "Radši mi povězte, jak se má ten záhadný host, kterého tu někde schováváte."
"Vidíš to, Arsene? Nikoho nezajímá, jak se máme my," řekl s hranou lítostí Tideus.
"Elita upadá, už to tak bude..." řekl Arsen a sklopil smutně hlavu.
"Šašci." rozesmála se Fyrin. "Odpovíte mi konečně?" zeptala se po chvíli vzácného ticha.
"Má se dobře, právě spí. Až se vzbudí, určitě tě přizveme na pokec s ním." ujistil ji Arsen. "Asi bych ho měl jít ohlídat, jestli zase neskáče do zdi. Aby si náhodou něco neudělal." na šokovaný a tázavý pohled elfky jen pokrčil rameny. "Tideus ti to vystvětlí, že jo?"
"Rozkaz, ale ty už bys měl vážně jít. Vzkaž nám, až se vzbudí."odpověděl elf.
"Jistě, uvidíme s později." řekl Arsen a mrkl na Tidea. Ten jen protočil oči a muž se zasmál, Fyrin to jen nechápavě sledovala. Ale po zkušenostech, které s tímhle duem měla, se radši nepokoušela zjistit, co to mělo znamenat.
Když oba elfové osaměli, Tideus přistoupil ke křeslu, usadil se do něj a začal opět hrát na flétnu jednu ze svých písniček. Fyrin si přičarovala ještě jedno křeslo a také se usadila. K vysvětlení, co znamená ono "skákání do zdi" se Tideus asi hned tak nedostane, protože je mimojiné známý tím, že když začne hrát, neví kdy přestat.
Jí to ale rozhodně nevadilo a nechala se unášet úchvatnou melodíí jeho flétny.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jirka Jirka | E-mail | 23. července 2008 v 6:23 | Reagovat

Pekna kapitolka jsem zvedav jak se to bude vyvijet dal

2 Ciaky Ciaky | 23. července 2008 v 8:50 | Reagovat

skvěla kapča jsem zvědav jestli se vratí na zem

3 Lupus Lupus | 23. července 2008 v 11:22 | Reagovat

krásná kapitola

4 Anna Anna | 23. července 2008 v 17:47 | Reagovat

Pěkné jsem zvědavá na pokračování.

5 Aknel Aknel | Web | 23. července 2008 v 20:22 | Reagovat

Kapitola se ti vážně povedla. Mocinky se těším na další kapitolu.

6 fox fox | E-mail | 23. července 2008 v 20:45 | Reagovat

dobra kapitola

7 philotheos philotheos | 23. července 2008 v 22:09 | Reagovat

hezké...

8 Libor Libor | 23. července 2008 v 23:31 | Reagovat

super kapča... jsem zvědavý na ty Harryho schopnosti... :o)

9 nel.m nel.m | 24. července 2008 v 20:00 | Reagovat

super kapitolka

10 Sabrine Sabrine | Web | 25. července 2008 v 7:06 | Reagovat

hustý :-D

11 Romanko Romanko | 25. července 2008 v 7:41 | Reagovat

v poho poviedka

12 kelly kelly | 25. července 2008 v 11:31 | Reagovat

super kapča

13 Mr.Fantastic Mr.Fantastic | 26. července 2008 v 12:46 | Reagovat

Zdravím,

tato povídka mě naprosto uchvátila. Má zajímavý spád - čtenář se u ní opravdu nenudí - a navíc je velice originální, což v dnešní době člověka docela potěší :)) .... Brumbálův charakter je dobře popsán - je to přeci taky jenom člověk a každému občas ujedou nervy ( ten jeho ledový klid za všech okolností mě už začínal pomalu štvát ) . A rada na závěr : Neudělej z Harry nějakého suprnadpřirozeného hrdinu, který umí vše a se vším si poradí .... No to bude tak asi vše, co sem měl na srdci. Na gramatiku si najdi beta-readera, jestli chceš. Je to o dost lepší - doporučuju.... No a teď mi nezbývá nic jiného než netrpělivě čekat na další kapitolku :))

14 Stesii Stesii | 26. července 2008 v 13:45 | Reagovat

to Mr.Fantastic : díky za krásnej koment :) Brumbál ....no uvidíte sami, ale rozhodně bude jeho postava jedna z těch nejdůležitějších a rozhodně ho nehodlám nijak ustoupit do pozadí jak se často stává v ostatních povídkách. mno s tim betareaderem je to trochu složitější....1) já sama dělám betu Aknel a přijde mi divný aby zase někho dělal betu mě :D 2) pochybuju že by se ěkomu chtělo, navíc mám ráda určitou režii nad tím, kdy přesně kapitolku přidám atp....ale abych se přiznala tak už o betareaderovi nějakou tu dobu uvažuju.....:)

A na závěr :) tě můžu ujistit že z Harryho žádný supernadpřirozený (fuj co je to za slovo? :D ) opravdu nebude, toho se neboj :D

15 Simple Simple | Web | 27. července 2008 v 14:16 | Reagovat

pekné to je, len čo je pravda. Táto kapitola sa ti rozhodne podarila... Môžem ti to len pochváliť, pretože vytknúť ti nemám čo. Hádam som len zvedavý na stretnutie elfov s harrym a možno doudúcnosti stretnutie harryho so starou partiou... skrátka: nechám se unášet úchvatnou melodíí tvojej  flétny:D

16 Narnenlos Narnenlos | Web | 28. července 2008 v 18:53 | Reagovat

je to supr, konečně se mi ta povídka začíná líbit o něco víc, hle já bych bejt tebou pokračoval na další kapitole hódně rychle, abych náhodou nerupnul, páč sem napnutej jak kšandy, jak ta povídka bude dál pokračovat

17 moncakovinka moncakovinka | 4. srpna 2008 v 12:51 | Reagovat

Sakryš!! Ahoj Stesii,díky moc,že kapča byla pro mě... ale já ju nepřečetla, nám nejel net!! ale teď už jsem doma a mám ju přečtenou!!Byla krásně dlouhá... Mám fofry, ve čtvrtek zase odjíždím, takže jestli nestihnu číst další,tak si to vytisknu a pak napíšu komenty... Pa.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama