9.kapitola 1/2

29. července 2008 v 14:11 | Stesii |  -*Harry Potter a moc země*-
zdravíčko všem, když už já ho jaksi nemám...mám totiž angínu a to je zrovna venku tak hezky...tak se tak nudím doma a napsala jsem pro vás další kapitolku, tak si ji uzijte a doufam ze mi zanechate spoustu komentů, ať mam aspoň nějakou radost.
Yours Stesii

I když si Arsen myslel, že Harry spí, když odcházel za Tideem, nebyla to pravda. Potterovi se pouze nechtělo vstávat , ale asi pět minut po odchodu jeho strážce, o kterém ani nevěděl, se posadil na posteli. Dospěl totiž k závěru že by mohl začít zkoušet ty svoje nové podivné síly. A začal tedy tím nejlehčím, co ho napadlo, a to bylo zvedání předmětů pomocí větru.
Ale protože na začátek chtěl začít radši s něčím lehčím, a v jeho pokoji se nacházela pouze skříň a postel, nezbylo mu nic jiného než si použít něco ze sebe.
Sundal si tedy tričko a položil ho na zem, on sám zůstal sedět na pelesti a přitom měl dobrý výhled na oblečení ležící před ním. Ovšem byl tu menší problém - nevěděl jak začít. Zavřel tedy oči a soustředil se na svůj dech a pak na vzduch, který vydechoval. Snažil se ho ovládnout i potom, co opustil jeho plíce, ale ani po deseti minutách nezaznamenal žádný úspěch a tak se naštvaně oblékl. A pak ho něco napadlo.
Vzpoměl si totiž na onen zvláštní pocit, když se odrážel od té podivné zdi a letěl vzduchem. Třeba může zkusit ovládnout dráhu svého vlastního letu... vstal tedy a postavil se ke stěně. Zavřel opět oči a pomalu se opřel o "zeď" za ním. Opět ho po pár desítkách centimetrů neznámá síla odrazil a on se ocitl ve vzduchu. Cítil vzduch kolem sebe a svištění větru kolem něj. Než se ale stihl jakkoli pokusit o jeho ovládnutí, dopadl zase na postel.
On ovšem nebyl z těch lidí, co by se vzdali hned po prvním nezdařeném pokusu. V další půl hodině jste ho mohli vidět jak lítá po pokoji od zdi k posteli, jak skáče z postele, ze stříně a na dalších 5 minutách by jste nevyšli z údivu.
Harry se totiž upostřed letu rozhodl, že už nechce znovu dopadnout na tu postel, která, i když na spaní vyhovovala, přece jen nebyla stavěná jako přistávácí plocha a dopad občas docela zabolel. A tak se stalo, že se jeho let prostě zastavil a Vyvolený zůstal jednoduše viset ve vzduchu.
Harry chvíli šokovaně hleděl pod sebe a pak mu to došlo. On to dokázal! Kdyby mohl, začal by skákat radostí, jenže tu byl malý problém - pořád visel ve vzduchu a nevěděl, jak se dostat dolů.
Dalších nepočítaně minut strávil tím, že se snažil dostat na zem. Marně.
***
Když ho takhle uviděl Arsen, zůstal na něj v šoku nepokrytě zírat. Pak se ale vzpamatoval, otočil se na patě a pospíchal zpátky za Tideusem a Fyrin.
"Hej vy dva, už je vzhůru, ale to není to hlavní! Dělejte, pojďte se honem podívat!" vychrlil na ně ve spěchu a rychlím krokem vedl oba zaskočené elfy k Harryho pokoji.
Vchod do pokoje byl začarován tak, aby ho našel jen ten, kdo o něm ví, takže Potter předtím neměl šanci zjistit, kde je. Z venku byl dokonce průhledný, díky tomu měl Arsen možnost ho celou dobu sledovat.
Když k němu všichni tři Vyšší dotazili, elfové vytřeštili oči a Arsen jen čekal, za jak dlouho se vzpamatují. On by totiž pohled na mladíka visícího ve vzduchu a plácajícího se tam jako ryba na suchu, zaskočil každého.
"Zajímavé." uznale pokýval hlavou Tideus. "Ale koukání už bylo dost a možná bychom mu měli pomoct dolů...i když by to možná chtělo nějakou fotku, protože tohle se jen tak nevidí."
"Naprosto s tebou souhlasím a proto jsem si, mezitím co jste na něj vy dva zírali, připravil malířský stojan a plátno. Takže ustupte..."
"Jo jasně...jak dlouho ti to asi bude trvat? Já že bych si zašla na kafe..." prohodila Fyrin nezaujatě.
"No asi tak dvě, možná tři, když mě nikdo nebude otravovat tak klidně i jednu a půl."
"A teď mluvíš o minutách, hodinách, dekádách, ročních obdobích nebo o čem?" odpověděla ironicky elfka ale Arsen odpověděl až po několika vteřinách.
"Asi se budeš divit, ale byli to vteřiny. Hotovo...no není to nádhera?"
Oba elfové se podívali na plátno. Byl tam přesný obraz vysícího Harryho, jako by ho někdo vyfotil.Tideus uznale pokýval hlavou.
"To se ti opravdu povedlo. Jak vidím, konečně ses naučil přenášet i obrazy a ne jenom věci, že?"
"No jistě, nemůžu přece jen tak zahodit takovou skvělou schopnost. Jak sám říkáš, nikdy nevyužijeme všechny své možnosti. Já jsem se aspoň dostal dál."
"Tak je to správně, ale už by jsme opravdu měli jít. Náš host nevypadá, že by mu byla jeho momentální poloha nějak zvláště příjemná." odpověděl trochu ironicky elf. Všechny tři postavy na se na sebe podívali a jako na povel se otevřeli dveře. Arsen nasadil vážný výraz a vešel jako první, Tideus ho napodobyl a nahodil výraz alá "Já jsem král, kdo je víc" a nakonec vešla Fyrin, která vypadala pouze trochu povýšeně, i když uvnitř jí strašně zajímala reakce toho mladíka.
Když vešli všichni tři dovnitř, Harry právě dost peprně nadával, takže je vůbe neslyšel přicházet. Ale hned jak je spatřil, dostal takový šok že vylétl nahoru, tam se pořádně praštil o strop a pak spadl volným pádem na zem.
Všichni příchozí se nejdřív lekli takové reakce a už už se hnali podívat se, v jakém je jejich host stavu potakovém pádu, ale když zjistili, že se zvedá a tudíž se mu nic vážného nestalo, dostali všichni záchvat smíchu.
Harry se mezitím postavil, mnul si naražená místa, jako například hlavu, záda, ruce, kolena, žebra, prostě skoro celé tělo, a podezřívavě si prohlížel příchozí. I po tom pádu měl docela bystrý úsudek, protože si všiml, že dva jeho návštěvníci jsou zcela jistě elfové a ten třetí je sice člověk, ale je na něm něco odlišného, možná i trochu elfího.
"Ha-ha-ha. Fakt strašně vtipný, smát se cizímu neštěstí." zavrčel ironicky Harry.
"Ne, fakt promiň, ale kdyby ses viděl..." pochechtával se dál Arsen. Mladík jen protočil oči v sloup.
"Cos tam nahoře vůbec dělal?" zeptala se Fyrin, která ještě předchvílí lapala po dechu, jak se smála.
"Ale...jenom jsem něco zkoušel." odpověděl vyhýbavě mladík. Nemohl jim přeci říct, že se pokoušel létat. Jako by se už tak dost neztrapnil.
"A copak si zkoušel?" trápil ho dál Tideus, který se přeci jen dokázal trochu ovládat.
Harry se zachoval, jako kdyby otázku přeslechl a díval se kamkoliv jinam, jen ne elfa. Ten je pokrčil rameny a podíval se po svých společnících. Po pár sekundách opět promluvil.
"Ehm...asi by jsme se měli představit. Tohle je můj nejlepší přítel jménem Arsen, takhle půvabná dáma a moje sestra v jednom se jmenuje Fyrin a konečně mé jméno je Tideus."
"Rád vás poznávám." přikývl mu na to mladík a návštěvníci se po sobě divně podívali.
"To my tebe taky ale jaksi ses zapoměl představit." upozornila ho Fyrin.
"A jejda- já chtěl jsem říct, že se menuju Harry Potter."
"Ty, jak vidím, nejsi zrovna zvyklý se představovat..." konstatotoval Arsen.
"No-ne. Všichni v mém světě mě totiž poznávají a znají moje jméno. Dalo by se říct že jsem slavná osobnost, aniž bych se o to jakkoli snažil nebo o to stál, ale to je dlouhá histroie." vysvětlil svoje chování Harry. Doufal jen, že od něj nebudou ti tři chtít žádné podrobnější vyprávění, protože jemu se do toho opravdu nechtělo, alespoň ne teď...i když věděl, že jim bude muset, dřív nebo později, všechno říct.
K jeho potěšení se nikdo nezeptal. Možná to bylo i zásluhou Fyrin, která trochu oplývala empatií a tak upozornila své společníky, aby toto téma nechali na později.
"No, Chris tě předtím docela dost zřídil, tak jaktože seš teď v pořádku?" zptal se Arsen.
"Já vůbec nemám ponětí. Vlastně ani nevím, co jsem, protože jediné, co mi byl Chris schopný říct, bylo že nejsem člověk, jinak se do tohoto...ehm....světa, vůbec nemohl dostat.
"Chceš nám říct, že o své podstatě a možnostech nevíš vůbec nic?" zamračil se Tideus. Tím se jeho plány budou muset trochu změnit. Doufal totiž, že sám Harry mu bude moct vysvětlit, co je zač a jaké nadání má, i když zatím nevyužité. Tak to bude muset zjistit on sám.
"Přesně tak....pane?" zaváhal Harry při oslovení toho elfa. Cítil k němu respekt a moc, rozhodně by ho nechtěl naštvat a tak radši zvolil vykání.
"Ale no tak, myslím, že nám všem můžeš tykat a rozhodně už nikomu tady neříkej "pane", Harry Pottere." usmál se na něj Tideus.
"Ok, vy mi zase můžete říkat Harry. Potter je jenom přímení a tak mi většinou říkají jen lidé, co mě zrovna nemají v lásce." odpověděl Harry s úsměvem.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Viky Viky | 29. července 2008 v 16:58 | Reagovat

skvělá kapitolka, doufám, že brzo bude další =)

2 Anna Anna | 29. července 2008 v 17:31 | Reagovat

Pěkný těším se na další pokračování.

3 Trili Trili | 29. července 2008 v 18:20 | Reagovat

super kapitola, dost jsem se u ní pobavila :-)

4 mmm mmm | 29. července 2008 v 18:50 | Reagovat

moc pěkný, celá povídka je úžasná a já se moc rěším na pokráčko....snad bude brzo :-)

5 Lupus Lupus | 29. července 2008 v 20:24 | Reagovat

opět krásná kapitola, škoda jen, že tu není nějaký obrázek zachycující Harryho letecké pokusy

6 Libor Libor | 29. července 2008 v 22:28 | Reagovat

perfektní kapitolka... už se těším na co všechno přijdou...

7 fox fox | E-mail | 29. července 2008 v 23:49 | Reagovat

super kapitola

8 Ciaky Ciaky | 30. července 2008 v 7:22 | Reagovat

skvělá kapča   a brzo se uzdrav

9 nel.m nel.m | 30. července 2008 v 18:28 | Reagovat

super kapča

10 zuzí zuzí | 30. července 2008 v 21:33 | Reagovat

bezva, bezva, bezva....dál to ani nemusím komentovat

11 Monča Monča | 30. července 2008 v 22:11 | Reagovat

Moc dobrá kapitolka a už se moc těším na další

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama